Ze všech nápadů se totiž realizovaly "jen" tyto akce:
-závodní sjezdovka u hotelu Alba - otevřena v zimě 1951 - 1952
-turistická sjezdovka s vůbec prvním větším vlekem v Orlických horách u hotelu Praha - provoz vleku  byl zahájen na začátku zimní sezóny 1957 - 1958
- dva skokanské můstky v Zákoutí.

Po letech plánů, teoretizování a postupného budování byly otevřeny v lednu 1968, aby sloužily jen do roku 1971. Tehdy povodeň zničila dojezd a nenašel se žádný zájemce, který by je opravil, můstky zprovoznil a staral se o ně.
V souvislosti s rozvojem turistik a lyžování bylo v Deštném již v roce 1949 založeno  družstvo Horské záchranné služby. Vedle vážné práce pořádali tito sportovní průkopníci i řadu legrácek. Pamětníci si jistě vzpomenou na "Hotel Bombaj", chalupu mezi Kamencem a Luisiným údolím (dodnes jsou za potokem v lese ještě vidět  její základy), která byla zvenčí i uvnitř popsána skutečně originálními nápisy. Na závěr každé sezóny se pořádala  taneční zábava, tzv."poslední mazání" (samozřejmě lyží). Nepravidelně se pořádaly i závody (spíše jen přehlídky) masek na sjezdovce.

Další rozvoj turistiky a lyžování přišel koncem 50. let. V Deštném i celých Orlických horách začala stoupat letní i zimní návštěvnost. V lednu 1960 byl nevyhovující vlek v Deštném nahrazen novým, navíc s vyšší kapacitou. V téže zimní sezóně byl uveden do provozu vlek na Zakletý v Říčkách a u něj slalomový svah. V souvislosti s tímto rozvojem vyvstala i potřeba rozšířit působení Horské služby do dalších míst a tím i přijetí člena Horské služby z povolání. Tento člen byl přijat v říjnu 1963 a krátce nato byly založeny okresky Horské služby v Říčkách a v Olešnici v Orlických horách.
V této době, 21. prosince 1962, byl prvně vysílán rozhlasem v cyklu "Kam na dovolenou" pořadu "Vezměte si vrátičku", v němž s Orlickými horami seznamoval jejich zbrusu nový duch - Rampušák.

Rozhlasový pořad "Vezměte si vrátičku"
Impuls k rozhlasovému pořadu nevyšel z našich hor. Pořad nebyl jimi ani zvlášť inspirován. Jak vzpomíná jeho autor Jiří Dvořák, dlouholetý redaktor časopisu Turista, pořad byl součástí cyklu "Kam na dovolenou". Tento cyklus vysílal Čs. rozhlas v první polovině šedesátých let a propagoval méně známá pohoří Čech. Zákonitě tedy přišla řada i na Orlické hory.
 Autor stál před problémem, jak nenásilně spojit množství nejrůznějších informací, věcných i náladových, podávaných mnoha znalci a milovníky hor. Rozhodl se k tomu využít ducha, který pomocí kouzla přivolal toho či onoho. Využít ve sportovně i humorně laděném pořadu pohádkovou postavu - Kačenku - se autorovi nezdálo vhodné. Jednak k ní měl patřičnou úctu, jednak věděl, že Kačenka je postavou pohádek z podhůří, nikoliv z vlastních hor. Zvolil tedy úplně nového ducha, dle jeho představ určeného jen pro tento pořad a nazval jej Rampušákem.

 Proč právě Rampušák?
V průběhu let byl nový duch často kritizován. Nejvíce výtek se týkalo toho, že není "lidový", že je uměle vytvořený. O tom ale později. Další výtky, které však ustaly začátkem osmdesátých let, kritizovaly jméno, původem německé. Je to pravda - jméno vesnice Rampuše je německého původu a znamená v nářečí "špinavý les" (srovnej například krkonošský Rombach - špinavý potok).
 Autor však vysvětluje volbu jména dvěma motivy. Jméno vísky Rampuše "vysoko v horách" je jediné místo z hor, připomínané v kouzelné knížce Karla Poláčka "bylo nás pět". Zde byl asi první impuls. Dále si stačilo ověřit, zda je od Rampuše hezký výhled - a bylo rozhodnuto. Zda je výhled na hory od Rampuše skutečně nejhezčí, jak tvrdí Rampušák, o tom by se dalo dlouho diskutovat. Je odtud však výhled, jaký se odjinud nenaskytne - do Čertova dolu, do nějž spadají jedny z nejprudších srázů v Orlických horách. A tak Orlické hory, pro něž jsou typické mírné a zaoblené vršky, odtud vypadají alespoň trochu srázně a divoce. Obdobně působí ještě z jednoho místa, ovšem od hor dosti vzdáleného, z Turova nad Hronovem. Odtud jsou celé hory zakryty vysokým  a srázným Vrchmezím. Je jistě jen náhoda, že zatímco v okolí Hronova vznikla zřejmě pověst o Kačence, za níž na její hory (Vrchmezí) zalétá na námluvy Krakonoš, Rampuše dala jméno novému duchu.

 Postavu Rampušáka ztvárnil herec Josef Beyvl, jehož příjemný rozvážný hlas představil nového obyvatele Orlických hor 21. prosince 1962 po dvacáté hodině: "Rampušák je jméno mé, povoláním duch hor. Ještě tak před třiceti lety to mělo velkou vážnost, ale poslední dobou to zní nějak divně, že? Ale je to povolání. Tak něco mezi Státními lesy a Horskou službou..." A jeho milý, nezaměnitelný hlas spojoval pak skoro celou hodinu jednotlivé části pořadu.
 Jeho tvůrci se zmínili snad o všech podstatných zajímavostech v současnosti i historii Orlických hor. Vysvětlovali staré i nové názvy řek, hor i celého pohoří, připomněli zajímavosti z historie Opočna, Kunvaldu a Rokytnice, zmínili se i o pobytu Komenského v podhůří, popisovali selské bouře v 17. století. Pasáž o geologii v oblasti Zemské brány doplnili působivým úryvkem z díla Viléma Mrštíka, věnovaném právě těmto místům. Připomněli tradici krajek ve Vamberku, zmínili se o lidových zvycích, příslovích a tancích. Možnostem rekreace, jak v létě, tak v zimě, věnovali podstatnou část pořadu. Nevynechali ani historii vzniku Jiráskovy horské stezky a zmínili se o vztahu Aloise Jiráska k Orlickým horám. Podrobně seznámili posluchače s možnostmi lyžování na sjezdovkách i v terénu, se sněhovými poměry, počasím, nebezpečím hor a činností Horské služby, tehdy jenom osmičlenné. Upozornili na možnosti výletů v podhůří a do Orlického Záhoří, které jsou stejně krásné, jako ve vlastních horách. Violoncellista František Smetana krásnými slovy vyjádřil svůj vztah k horám a přiblížil atmosféru vesnice Říčky, žáci ze ZDŠ Vamberk svými bezprostředními zážitky ze života v přírodě připomněli tehdejší pionýrské tábory. Nechyběla ani zmínka o lesích a zvěři našich hor.

V rozhlasovém pořadu nám Rampušák poklepem na kouzelnou brašnu přivolával hned toho, hned onoho znalce a milovníka našich hor. Ze starého pásku k mám promlouvají Hynek Martínek - turista, Oldřich Hofman - vedoucí Horské služby, Jiří Vacek - podle Rampušáka "okresní sekční lyžař, nebo co", Antonín Flek - lesník ze Zdobnice, Jak Kubic - vedoucí chaty na Čiháku... a mezi nimi Josef Beyvl - svými slovy i jejich přednesem ztělesnění starého poctivého horala. Přes třicet let starý pásek připomíná nejen hlasy těchto lidé, ale i jejich velikou a obětavou práci pro naše hory.

 Zmíněný rozhlasový pořad byl právě částí této jejich práce. Společně s Jiřím Dvořákem se jim podařilo spojit věcnou správnost všech údajů (byla tu i zmínka o loupežníkovi Ledříčkovi u Zemské brány, jehož působnost byla správně zařazena do první poloviny minulého století) s citlivým vystižením kouzla našich hor.

 Pořad "Vezměte si vrátičku" působí i dnes jako dílo, v němž jsou podstatná fakt o našem kraji v ideální rovnováze s vylíčením jeho poezie a patří k tomu nejlepšímu, co bylo o Orlických horách publikováno. Tato atmosféra z něho dýchala již v době jeho vzniku, a jistě i ona přispěla k tomu, že Rampušák se v povědomí lidí ujal a nerozlučně splynul se jménem Orlických hor.