"Jó, bejvávalo na Kunštátě veselo a živo a na ty svátky tam, co se slavívaly, přijížděli lidé ze široka a daleka…" Takhle nějak začínají rozhovory na téma života za hřebenem Orlických hor s pamětníky z obce Kunštát, která se dnes jmenuje Orlické Záhoří. Na období před první světovou válkou si se smutkem zavzpomínají nejen lidé z této vesnice, ale také obyvatelé Rychnova nad Kněžnou, Solnice, Žamberka a dalších měst a vesnic ležících v Orlických horách nebo na Podorlicku. Ti všichni s lítostí vzpomínají na jarmarky a poutě, které se dnes již nekonají.
První byl vždy Jarní jarmark, který se konal každé poslední pondělí v dubnu. Byly to vlastně jakési výstavní trhy. Do Kunštátu přijely desítky kupců a obchodníků, aby zde nabízely a prodaly své výrobky a zboží. Na jarmark jezdily stovky lidí z okolí i zdaleka, hodně jich rovněž přicházelo ze sousedního Pruska.
Druhá v pořadí, ale současně největší a nejslavnější, byla Kunštátská pouť, která se konala pravidelně 24. června, a to proto, že to je den Sv. Jana Křtitele, jehož jméno nese zdejší kostel. Pouť trvala vždy tři dny. Byly to dny, kdy se hrálo a zpívalo, pilo, jedlo a nakupovalo, tak jak už to při takových poutích bývá.
Nevycházel -li termín 24. června na volný den, konala se pouť následující sobotu. Na námětí stály tři řady stánků, byly tu houpačky, kolotoče, přijel i cirkus. Místní hasiči měli dokonce svůj vlastní kolotoč, který se po válce ztratil. Každý večer se ve všech patnácti místních hospodách (dnes má Orlické Záhoři hospody jen dvě - pozn. editora), konaly taneční zábavy, na kterých hrály dvě místní a některé přespolní kapely. Tehdejší kurs marky ke koruně byl 1:8, což bylo pro návštěvníky Pruska výhodné. Aby však ze zakoupeného oblečení nemuseli platit clo, přicházeli ve starých šatech a botech, které zde odhodili a domů šli oblečení v nově nakoupeném. Na zdejší pouť přijížděli ševci až z Jablonného. Ráno šli všichni do kostela a po mši se každý šel bavit, jak chtěl. Mnozí to neměli opravdu daleko, šli totiž rovnou do hospody u Tánlerů (dnes nevyužitý dům na návsi), kde už hrála nějaká hudba. Pekly se také koláče a všelijaké místní i domácí speciality, které se buď prodávaly, nebo si je sousedé dávali ochutnat. Prodávalo se vše, co se jen v té době dalo koupit, hlavně sklo bylo kvalitní a poměrně dostupné.
Třetí v pořadí byl jarmark v srpnu.
Čtvrté bylo posvícení, které se slavilo v jednom termínu od Rokytnice až po Trčkov. Konalo se vždy třetí neděli v říjnu. Posvícení začínalo mší svatou a končilo zábavou v hospodách. V pořadí poslední byl podzimní jarmark, který se konal každé poslední pondělí v říjnu. Často se stávalo, že kupce zahnala nepřízeň počasí a první nadílka sněhu. Jednou se dokonce stalo, že stánkaři přijeli za slušného počasí, ale během krátké doby po rozestavění stánků se strhla opravdová bouře se sněhem a prodejcům jejich zboží i stánky sebral vítr.
A tak bylo po jarmarku.
Za laskavé pomoci pamětníků z Orlického Záhoří sestavil bývalý starosta obce, upravila Zuzana Smékalová
